„Já už fakt nemůžu dál!“ aneb lze dosáhnout harmonie?

Kolikrát sis už na této cestě řekl, že už nemůžeš jít dál, že to nejde a že chceš fakt skončit? Kolikrát sis řekl, že je to letitý začarovaný kruh, ze kterého nevěříš, že je cesta ven? Kolikrát sis řekl, že chceš utéct, ale pak jsi zjistil, že to nejde? Kolikrát sis už pomyslel, že je to úspěšně za tebou, ale ten malinkatý červíček v pozadí mysli hlodal dál?

Já se přiznám, že během 6,5 roku, co na této cestě jsem, jsem si výše uvedené (a mnoho dalšího) řekla/zažila asi 1 245 532 854x. 😀 Duše silně volala po sjednocení a ego to nechápalo. Bojovalo, vzpouzelo se, nevědělo, co je bezpodmínečná láska.

Pracuji na sobě už tři roky, ale největší m a s a k r  a transformace začaly v roce 2017. Začala jsem měnit razantně svůj život, svou mysl a krumpáčem jsem se prohrábala k mojí vlastní duši. Našla jsem ji, ale zjistila, že je pod tunou hlíny, uhlí a svázaná kořeny stromů. No a tak jsem si vzala lopatu a rýč, a začala všechny tyhle věci odhazovat pryč.

Soul and his soul by S-J-B

Můj protějšek mi v tom nevědomě pomáhal, protože mi svítil svítilnou na ta místa, která já jsem neviděla, ale potřebovala být odhrabaná také. Ale tím, že svítil mně, zároveň viděl zrcadlově i ta svoje, a tak utekl. Ale to je v pořádku. I to bylo součástí plánu.

Má to začátek a konec. Nebo konec a začátek?

Od nového roku jsem začala odhalovat další puzzle v této hře a velké díky patří mým holkám, protože bez nich bych si tenhle obrázek neudělala. Ale děkuju i sobě – za svoje odhodlání překonat jakoukoliv vnitřní výzvu, smysl pro detail, kdy hrabu pidi-midi věci z hloubi duše, které je potřeba vyčistit, také děkuju sobě za svůj přístup – protože je to hra, kterou jsem se naučila mít ráda, a začala jsem to hrát pro tu zábavu jako takovou.

Skončí to tedy někdy? Otázkou je, zda to někdy vůbec začalo. A co vlastně? Teď si trošku hraju, přiznávám. 🙂 Chci říct to, že jsme byli sice odděleni, ale prakticky jsme vždy zůstali jednotní. Vím, že se to všude píše, říká, hlásá: „Jste jedno a oddělení je iluze.“. Ale já jsem to skutečně pochopila až teď, v únoru. Zkušenost je prostě nepřenosná.

Octla jsem se na cestě sjednocení mě samotné se sebou. Musela jsem chtě-nechtě svůj dvojplamen pustit, protože to, že jsem se dívala neustále na něj, a ne na sebe, vytvářelo iluzi toho, že jsme odděleni. Když se koukáme dovnitř sebe a na sebe, můžeme skutečně pochopit a procítit, že náš dvojplamen je opravdu naší součástí. Čím víc se dostáváme do té vnitřní jednoty, tím víc vnímáme jednotu i s ním. Ať už jsme fyzicky spolu či nikoliv. Jednotu máme v srdci, a proto jsme vlastně nikdy nebyli odděleni.

Dvojplameny jsou jeden ze Stvořitelových experimentů. Znám lidi, kteří dvojplamen nejsou, a jejich duše je prostě jedna jediná – originální. Dvojplameny byly nesčetněkrát odděleny a sjednoceny, nestalo se to pouze jednou, a proto si v sobě neseme tolik bolesti. Pro mě bylo důležité pochopit, že oddělení je dar, který nám může přinést spoustu zkušeností, a umožnit nám se individuálně rozvíjet.

Co je podle mého vnitřní jednota? To si myslím, že je na samostatný článek, takže se těš příště. 🙂 Ale bolest zmizela. Není. Přijala jsem sebe na 100 % a tím i jeho. Momentálně jsme jako nejlepší kamarádi. Mám pocit, jako by se předchozích 6,5 roku vymazalo a my před sebou měli nepopsaný list papíru. Mám pocit, jako by to byl pro mě někdo naprosto nový, koho jdu teprve poznávat, ale zároveň někdo, kdo je mi blíž víc než kdokoliv jiný ve vesmíru.

Začala jsem víc a víc svítit a chci svítit všem, samozřejmě i jemu. Už mu to moje světlo ale necpu. Usmívám se, ať už o něj stojí nebo ne. Usmívám se, i když má někoho jiného, a já mu přeju to, aby prožíval štěstí každý den. Já to svoje našla v sobě, ale i v dalších lidech. My jsme totiž jednota všichni, nejen s dvojplamenem. Dvojplamen je pouze takovou repreztancí té jednoty, ale spojeni jsme naprosto všichni.

Musím se také přiznat, že název projektu Život s dvojplamenem už se mnou nerezonuje a brzy dojde k jeho přejmenování. Jde o to, že už svůj život neberu tak, že je s dvojplamenem, ale že já a on jsme dvojplamen, že je to naše společná identita. Už se na něj nedokážu dívat jako na druhou osobu – ani vědomě, ani nevědomě. Koukám se na něj jako na nejlepšího kamaráda, protože takhle vnímám sama sebe. Jsem sama sobě nejlepší kamarádkou. Ten můj vnitřní harmonický soulad se sebou způsobuje soulad ve hmotě i s ním.

To, o čem se teoreticky všude píše, já (a nejen já) reálně zažívám. Tlak odešel, lpění odešlo, protože jsem našla sama sebe, sjednotila jsem se sebou a miluju se. Když začneš plně milovat sebe, už nic a nikoho nepotřebuješ. Ani svůj dvojplamen, protože uvnitř sebe objevíš, že jste skutečně jedno.

Chceš si se mnou popovídat o tom, jak této vnitřní jednoty a harmonie dosáhnout? Kontaktuj mě přes fialové tlačítko dole (a prosím o strpení, já a vyřizování e-mailů nejsme kámoši 🙂 )

 

Jsem profesionální koučka a terapeutka, ale taky holka, která v roce 2011 poznala svůj dvojplamen. Mou největší vášní se stalo právě toto téma ve spojení s osobním rozvojem a spiritualitou. Chci sdílet každý krok mojí cesty, své zkušenosti, ale také další poznatky, které mohou pomoci ostatním lidem. Věřím, že svou energií jich pozitivně zasáhnu spoustu, a společně potáhneme za jeden provaz. <3 Pokud si nevíš na své cestě rady, kontaktuj mě a využij dvacetiminutovku se mnou. ;-)
20 minut konzultace zdarma
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *