Jsem dvojplamen. No a co?

Začínám psát tenhle článek sedíc u svého psacího stolu. Po levé ruce mám dietní limonádu, po pravé obal od snězené čokolády a sušenky, a kelímek od kafe. Denně vypiju tak tři nebo čtyři. Proč to píšu? Jsem sice dvojplamen, ale jsem taky pořád člověk.

Občas mám pocit, že být dvojplamen znamená stát se perfektní bytostí – být neustále na vlně bezpodmínečné lásky, mít naprosté pochopení pro svoje dvojče, být v ženské energii a obecně být tou b o h y n í, která vejde do místnosti a nejlépe by měla všechny chlapy posadit na zadek. Úplně v ideálním případě bych si před svým protějškem měla asi hrát na nedostupnou a počkat, až se probudí, až si něco uvědomí, až se ozve sám, až, až, AŽ… No, to bych se taky nemusela do důchodu ničeho dočkat.

Já si uvědomuju, že tahle cesta má mnoho rovin a jednou z mých nejoblíbenějších je právě ta cesta za osobnostním mistrovstvím. Zlepšovat svou osobnost je mou největší vášní. Miluju na sobě vidět ty změny každý den. Někdo to má ve fitness, já to mám v osobním rozvoji, a proto k tomu pomáhám i ostatním. Jenže se cítím občas přehlcená. Přehlcená škatulkováním, přehlcená pravidly a tím, jak by to mělo vlastně být. „A když to takhle neděláš, tak je to špatně a NIKDY SVÉHO [doplň si co chceš] NEDOSÁHNEŠ!“

Kdo vlastně ví, co je ta skutečná pravda?

A co když jsou to všechno jenom iluze našeho ega?

Co když pravdu nosíme ve svém nitru?

 

Pár let zpátky jsem lidem hrozně ráda radila, protože jsem měla pocit, že já mám tu pravdu a vím to lépe než oni. Mám tuto tendenci i ve skupině, i když s mnohem větším respektem a uvědoměním, že já tu pravdu mít nemusím, ale můžu mít v určitých tématech víc zkušeností. Koučování mě naštěstí naučilo lidem neradit, protože tam nikomu radit nemusím ani nesmím. Při koučování je základním filozofií to, že ty jsi největším expertem na svůj život. Bohužel kovářova kobyla chodí bosa a ve svém vztahu s mým dvojčetem jsem se jemu radit snažila. Myslela jsem si, že tím, že jsem si určitými věcmi už prošla, tak já samozřejmě vím, co potřebuje, a můžu mu tu cestu usnadnit. „Pouze stačí, aby mě poslouchal!“ A místo toho utekl. 😀

Co já vím, co je pro něj dobré? Ani jeho vlastní máma to neví. Nikdo to neví lépe než on. A nikdo neví lépe než ty, co je PRO TEBE dobré. Uvnitř sebe máme všechny informace. Ne vždycky se k nim dostaneme, ne vždycky to zvládáme sami a vyhledat tu pomoc je v pořádku. Někdy potřebujeme, aby nám někdo nastavil to zrcadlo. Kamarádky na mě už křičí: „Alis, zpomaaaal, odpočiň si, vždyť ty jedeš jako fretka!“

Ano, jedu jako fretka. Ano, měla bych zpomalit či na chvíli úplně zastavit a integrovat vše, co se děje, a ukotvit se v tom. Ano, často si neuvědomuju dopady mého jednání na mou osobu / duši / whatever. Občas se do těch věcí vrhám po hlavě, protože mám pocit, že musím. Dělám prostě chyby. Dělám je každý den. Někdy neudělám vše to, co bych chtěla. Chodím spát ne už pozdě, ale dokonce ráno. Byla jsem to já, která jsem kontaktovala svůj dvojplamen s tím, že chci být aspoň kamarádka. Nejsem si jistá, jestli to bylo správné rozhodnutí. Ale stalo se to. Udělala jsem to, co jsem v danou chvíli cítila, že je správně, a to je pro mě důležité, i kdyby z toho nakonec vylezlo, že to chyba byla. Necítím se ani méněcenně, ani že přebírám mužskou roli.

Jsem dvojplamen, ale to neznamená, že jsem a někdy budu dokonalá. Jsem taky člověk. Mám svoje potřeby, mám svoje temné stránky, mám svoje „down“ stavy, kdy rozhodně nejedu na vlně bezpodmínečné lásky. Učím se. Učím se od zkušenějších, učím se od lidí, kteří se mnou rezonují. Učím se od svého dvojplamene. Ale nejvíc se učím sama ze svých chyb. Znamená to, že mě dělat chyby nebolí? Ale bolí. Myslíš, že sama sebe nikdy nehodnotím? „Měla jsem to říct takhle, měla jsem to napsat takhle, neměla jsem to dělat vůbec.“ Dělám to, protože jsem člověk. Ale nezůstávám v tom dlouho.

Odmítám být škatulkovaná, odmítám si hrát na to, jak bych se měla nebo neměla chovat. Moje intuice se nemýlí a i kdybych díky ní udělala chybu, stálo to za to, protože jsem ji jednak díky tomu posílila (je jako sval), taky mám jistotu, že jsem v ten daný moment udělala to nejlepší, co jsem mohla, ale zároveň jsem tím plně převzala zodpovědnost za své rozhodnutí.

Nikdy nevěř někomu, kdo ti říká, že to, co tvrdí, je absolutní pravda a že se už nemá v životě co učit, protože ví. Víme prd. A kdo si myslí, že ví, tak od toho momentu začíná stagnovat. Život plyne, věci se rozpadají a nové vznikají, všechno je proměnlivé a co byla pravda dnes, zítra být nemusí. Důležité je řídit se srdcem, ale i zdravým selským rozumem. Logika má svoje místo, ne že ne.

A co říct závěrem? Řiď se svým srdcem, inspiruj se, nenech se zaškatulkovat a dělej chyby. Chyba je kámoš. 😉 Pokud bys měl zájem si o tomhle popovídat či o nějakém konkrétním tématu, které souvisí s osobním rozvojem či dvojplamenem, níže je fialové tlačítko, přes které mě můžeš kontaktovat.

Love&Light

Jsem profesionální koučka a terapeutka, ale taky holka, která v roce 2011 poznala svůj dvojplamen. Mou největší vášní se stalo právě toto téma ve spojení s osobním rozvojem a spiritualitou. Chci sdílet každý krok mojí cesty, své zkušenosti, ale také další poznatky, které mohou pomoci ostatním lidem. Věřím, že svou energií jich pozitivně zasáhnu spoustu, a společně potáhneme za jeden provaz. <3 Pokud si nevíš na své cestě rady, kontaktuj mě a využij dvacetiminutovku se mnou. ;-)
20 minut konzultace zdarma
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *