Dvojplamen ti dá vždycky přesně to, co právě potřebuješ

Naprosto každý ti v určité fázi své cesty potvrdí, že by si dobrovolně nevybral poznat svůj dvojplamen, protože je to ve většině času neustále opakující se utrpení. Protože duše se touží sjednotit, tlačí tě k tomu. Nemůžeš na něj zapomenout, nemůžeš ho vyhnat z hlavy. Chceš jít dál, ale představa toho, že bys byl s někým jiným, je téměř nereálná. Je to také utrpení způsobené tím, že máš často pocit, že jsi na to sám, že ti nikdo nerozumí a že to nikdo vlastně nemůže pochopit. Každý ti říká: „To přejde, potkáš někoho jiného.“ Jenže oni nevědí. Oni necítí to, co cítíš ty. Nevidí do tvojí duše, do vaší duše. Ale čas od času i přesto začneš pochybovat o tom, jestli pouze a jednoduše nepřeskočilo.

Promlouvám teď hlavně k ženským dvojplamenům (dvojplamenům s převažující ženskou složkou, což může být fyzicky i muž). Vždycky důvěřuj své intuici a svým pocitům. To je totiž ta reálná zkušenost. I kdyby ti celý svět tvrdil, že to, co zažíváš, je nereálné. I kdyby ti to tvrdil tvůj mužský protějšek… Je důležité věřit tomu, co cítíš. Tím posiluješ i svou vlastní hodnotu a víru v sebe sama.

Tím, že je tvůj mužský protějšek zdánlivě “proti tobě”, ti pomáhá. Pomáhá ti se vrátit se k sobě a ke své podstatě. Samozřejmě to nedělá vědomě. V podstatě nic z toho, co se v dvojplamenném svazku děje, se z 90 % neděje na vědomé úrovni. Roky a roky mi potvrdily, že vždycky to, co jsem cítila uvnitř, byla pravda. Měla jsem to štěstí, že ze začátku, nějaký ten rok, dva poté, co jsme se s tím mým poznali, jsme to cítili stejně. Byl hodně otevřený a citlivý a oba jsme si nahlas dokázali pojmenovat to silné spojení, které mezi námi je.

Tehdy jsem ještě nevěděla, že jsme dvojplameny a co je to za fenomén. Pak si našel novou přítelkyni a jeho “kanál” se zavřel. A já na to byla sama. Najednou jsme se rozpojili a já byla zdevastovaná. Ale je to to nejlepší, co pro mě mohl udělat, protože mě to přimělo se odrazit ode dna nahoru. Tak, jako jsem trpěla kvůli němu, jsem nikdy netrpěla. Měla jsem chuť i ukončit svůj život, jak ta bolest byla nesnesitelná. “Raději smrt než tohle, prosím!”

Interakce dvojplamenů a to, co se mezi nimi děje, vždycky odráží jejich vnitřní stav. Dvojplameny jsou si vzájemně zrcadlem a dokud člověk není vyrovnaná celistvá osobnost, tak je šance na to se dát dohromady naprosto mizivá. Samozřejmě na tom musí být oba stejně. (což je asi ten hlavní kámen úrazu, ale o tom jindy) Je to začarovaný kruh, ve kterém se k sobě na chvíli přiblížte, už máš pocit, že to bude konečně v pořádku a bum, zase se to rozpadne. A ty se opět dostáváš do klasické spirály utrpení, protože díky vašem rozpadu vylézají na povrch bolesti a vzorce, které jsou nefunkční. V momentě, kdy si to uvědomíš a přistoupíš k tomu stylem: „A co mě to přišlo naučit tentokrát?“, tak se ti může ulevit.

Stane se z tebe tak trochu magor, protože kauzalitu vidíš naprosto ve všem. “Vše má svůj důvod a smysl a nic není náhoda.” – to je moje životní motto, které, pokud nevyznáváš, tak bys rychle měl/a začít, protože bez toho se v tomhle svazku neobejdeš.

Co dal mně ukázal můj poslední rozpad (červenec 2017) s dvojplamenem? Ukázal mi, že si musím stát 100 % sama za sebou, že nemám přijímat proviziorium a nedokonalost. Že mám tak vysokou hodnotu, že si zasloužím mnohem víc než to, co mi momentálně dává. Aby sis to mohl představit konkrétně. Poslední 3 měsíce se mezi námi něco dělo, já chtěla vztah a on ne. Věřila jsem, že se to změní, ale nestalo se to. Musela jsem se tedy odhodlat a poprvé za celou dobu, co se známe, mu říct, že takhle ne. A bylo vymalováno. Nabízel mi přátelství a já to nepřijala. Řekla jsem mu, že ho nechci vidět do té doby, než bude “na nás připraven”.

Můj pohár prostě přetekl. Najednou jsem si uvědomila, že nemám co ztratit, ale naopak můžu získat mnohem lepší vnímání sebe sama a posílení sebedůvěry. Došla jsem do fáze, kdy chci všechno nebo nic. Tvrdé a neúprosné? Možná. Ale nemoct se ho dotknout, obejmout ho, nemoct mu vyjádřit svou lásku a ještě k tomu ji nedostat od něj nazpátek, to je mnohem tvrdší a bolestivější.

Já už jsem se naučila za ty roky být sama bez něj a šťastná, nepotřebuju ho napůl ve svém životě, k čemu by mi to bylo? Na jiné úrovni jsme propojeni, občas ho cítím, že je se mnou. Nikdy nebudeme úplně bez sebe, jen to zatím nejde ve hmotě. Každopádně i pro něj je to lekce, jakpak by ne. A jsem si vědoma toho, co ho tohle má naučit. Uvidíme, jestli na to přijde i on. 😀

Jsou to teprve dva dny a já jsem opět skončila na tom dně. Energeticky skoro na nule, nechtělo se mi žít, nechtělo se mi nic. Všechno ztratilo smysl, proč bych měla něco dělat? Ale to bych nebyla já, abych se z toho nesebrala. Jak jsem to udělala konkrétně, to nechám do jiného článku. 🙂 Každopádně dnes je mi už zase hej, jsem tak na 90 % svojí obvyklé energie, mám chuť žít a hrát naplno.

Uvědomila jsem si, že to, co se stalo, jsem vlastně já sama vnitřně chtěla. Že jsem se s ním ve skutečnosti ještě nechtěla dát dohromady. Nejen kvůli tomu, že i on si má “co čistit”, ale i kvůli tomu, že se musím věnovat smyslu toho, proč jsem tady, svojí “misi”. Kdybychom se teď dali dohromady, upřela bych pozornost na něj a náš vztah a svou misi bych zazdila. A tady v tom je ta největší ironie. Když se na to podíváš zpětně a podíváš se upřímně sám do sebe, zjistíš, že jsi to vlastně ty, který to nechce.

Musím říct, že mě tahle hra přestává bavit. 🙂 Zatím mě asi ještě baví, ale už přestává. Ještě pořád cítím, že je vše tak, jak má být. Ač můj drahý věří v absolutní determinismus (koho by to zajímalo více, rozepíšu se o tom zase jindy), tak já věřím, že pořád máme svobodnou vůli a můžeme si vybrat, co opravdu chceme. Já cítím, že to tak chci. Nafackovala bych si za to, ale už to přestává být únosné. Síly jednou dojdou a já taky potřebuju vědět, že tohle celé má smysl.

Jsem profesionální koučka a terapeutka, ale taky holka, která v roce 2011 poznala svůj dvojplamen. Mou největší vášní se stalo právě toto téma ve spojení s osobním rozvojem a spiritualitou. Chci sdílet každý krok mojí cesty, své zkušenosti, ale také další poznatky, které mohou pomoci ostatním lidem. Věřím, že svou energií jich pozitivně zasáhnu spoustu, a společně potáhneme za jeden provaz. <3 Pokud si nevíš na své cestě rady, kontaktuj mě a využij dvacetiminutovku se mnou. ;-)
20 minut konzultace zdarma
Komentáře
  1. Lenka napsal:

    Dobrý den, Alis!
    Jako kdyby jste psala i o Mě a mém dvouplameni. Přesně to stejné prožívám také. Uvědomění sama sebe, své hodnoty, svých darů, svého ega. Učím se vše rozeznat. Žít v lásce a lásku šířit. S mým dvouplamenem jsme jak na houpačce. 😂 Uvědomuji si, díky němu, co mám ještě zpracovat. Abych byla blíže k Bezmezné lásce. Děkuji, a těším se na další članky.

    • Alis napsal:

      Ahoj Leni, je super, že si uvědomuješ, na čem máš pracovat. 🙂 Je to zdlouhavý proces, ale stojí za To! Články jsou tu ❤ Můžeš číst. 😊

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *